Ano, prodávám výjimečné nemovitosti v Praze. Má klientela je zvyklá, že v nabídce mé společnosti nachází architektonické skvosty. Málokdy se také stane, že by žádný z domů, vil a residencí v nabídce, klienta nezaujal.

Přesto tentokrát to bylo o trochu jiné, než obvykle.

Ne každá nemovitost si žádá pozornost tak důkladnou, abych se o ní rozepsala na blog. V tomto případě je to přímo nutnost. Kdyby to bylo možné, člověk by si od stavby, jako je tato, nechal dát autogram.

Proč?

Prodej vily, jako Rooseveltova zapůsobí na emoce i ostříleného milovníka nemovitostí. Jsou zkrátka typy domů, které mají své charisma. Vlastně to funguje jako u lidí. Spatříte je a na chvíli se zastaví čas. Právě těch pár sekund konsternace často rozhoduje o koupi nemovitosti. Je to něco jako chemie. Člověk najednou cítí, že „to je ono.“

 


Kořeny, tedy spíše základy této dámy mezi vilami, sahají do roku 1929. Vila stojí v městské památkové zóně Prahy 6 a biografie nemovitosti by vydala na historický dokument. Vilu spolu vyprojektovali známí architekti a spolupracovníci Ernst Mühlstein a Victor Furth. Již ve své době je adresa Rooseveltova 14 velmi prestižní.


Jak letopočet napovídá, jedná se o prvorepublikovou vilu ve francouzském stylu. Nechybí bazén, výtah, terasa a dokonale udržovaná zahrada s atmosférou anglického parku. Dispozice vily umožní pánovi či paní domu pozvat až 150 hostů. Původní pozemek o výměře 1870m2 byl později rozšířen o další dva sousední. Celková výměra pozemku je nyní 4. 300m2. Vila byla postavena jako rodinné sídlo podnikatele, významného člověka v tehdejší české společnosti, pana Gustava Bartha, vlastníka Paláce Koruna na Václavském náměstí a Černého pivovaru. Při nacistické okupaci Barthova rodina uprchla ze země. 

Po komunistickém znárodnění soukromého vlastnictví v roce 1945 sídlili v Rooseveltově vile vlivní a mocní muži. Jako první ministr vnitra Nosek, roku 1947 prezident Klement Gottwald, od roku 1953 vilu převzal následovník prezidentského titulu Antonín Zápotocký. Do sametové revoluce zde žil vysoce postavený slovenský úředník Mikuláš Beňo. Roku 1990 vilu obsadil pan Alves, brazilský diplomat a podnikatel, ačkoli dům byl určen jako sídlo pro prezidenta Václava Havla.

Poslední pán domu uchopil náročnou rekonstrukci této významné nemovitosti velmi zodpovědně a především s takřka stoprocentní věrností původnímu stylu. O shodě s původními interiéry se můžete přesvědčit nahlédnutím do foto-galerie a nasát tak alespoň trochu jedinečné historické atmosféry.

Bylo mi ctí předat vilu do rukou novému majiteli. A jakkoli je tato nemovitost neopakovatelná, věřím v podobné setkání i v budoucnosti. Rooseveltova vila mne utvrdila v přesvědčení, že studna realitního trhu je nevyčerpatelná a plná skvostů.

 

Vaše Karin

Publikováno 2.5.2016, autor: Karin Cossmann